Slavní obyvatelé našeho městečka

Naše městečko poskytuje domov mnoha významným osobnostem těsnopisného života, tvůrcům těsnopisných soustav, resp. těsnopisných abeced.

Na úvod něco o zakladatelce města:

Především děkuji K. za pomoc při pátrání v archivech po stopách slavné Genoféfy Marquise de Chatons.

Markýza byla velká milovnice koček, které byly veleváženými obyvatelkami jejího statku. Všímala si, jak složité pohyby dělají tlapičkami, když si hrají s klubíčky a kuličkami... Pozorovala, jak křivky a úsporné pohyby dokáží přesně rozvíjet složitost hry a v hlavě jí klíčil velký plán! Věděla totiž, že koťátka znají moudrosti, které jim předaly generace koček už od dob, kdy byly skrytou vládnoucí třídou v Egyptě...

I Markýza koťátek byla vzdělaná a došlo jí, že kočky píší, a začala pohyby studovat. Proto povolala nejvýznamnější těsnopisce z celého světa. Ti řeč koček sice nerozluštili, zato našli příjemné místo k bydlení. Anebo přece?...

Mimochodem i nepsavé kočky vykazovaly určité zvláštnosti v chování, např. jeden kocourek pacičkami nic nedělal, za to při hlazení se jeho srst naježila, a skoro sršela elektrickými výboji. Navíc často poškubával ocáskem. Za ním přijeli pánové Marconi a Morse.

A trošku zvláštní, ale velmi chytrá kočička sedávala úplně klidná na kočičím stromě, a střídavě otevírala a mhouřila očka tak, že připomínaly čárky a kroužky. S ní se přátelil bratranec jednoho z obyvatelů městečka, jakýsi pan Gates, ale to je už úplně jiná historie...

Upozornění:

Toto je mystifikace, ale další text je už o reálných osobách :-D. Podrobnější informace o historii těsnopisu ve světě od antiky po současnost a přehled těsnopisných abeced najdete v článku Těsnopisné abecedy.

Na této stránce je podrobněji popsána historie českého těsnopisu a jeho abecedy, neboli těsnopisné soustavy. Při jejím psaní jsem vycházela z publikace Jana Petráska "Dějiny těsnopisu" z r. 1973, Státní pedagogické nakladatelství. Také zde najdete informace o strojovém těsnopisu v Čechách.

Marcus Tullius Tiro

Matuzalem našeho městečka, který působil ve starověkém Římě a je známý tím, že vynalezl Tironské noty.

Timothy Bright

Také velice vážený občan našeho městečka, napsal první knihu anglického rychlopisu v r. 1588.

Samuel Taylor

Patří mezi nejčelnější těsnopisné autory, jeho učebnice (1786) byla značně rozšířená i mimo Anglii.

Isaac Pitman

V 19. století přišel se svou vlastní těsnopisnou soustavu, kde uplatnil fonetické psaní... a tím zatlačil do pozadí Taylora. Jeho těsnopisná soustava je dodnes velmi populární.

John Robert Gregg

Působil na konci 19. a na začátku 20. století. Na rozdíl od dřívějších geometrických anglických soustav je jeho těsnopisná soustava polokurzívní. Dodnes je velmi populární.

Émile Duployé

Autor nejpopulárnější francouzské těsnopisné soustavy, která vyšla v 19. století.

Franz Xaver Gabelsberger

Autor revoluční kurzívní těsnopisné soustavy v 19. století, kdy místo geometrických tvarů zavedl tvary obyčejného písma.

N. N. Sokolov

Autor ruské těsnopisné soustavy, která byla z rozhodnutí sovětské vlády zavedena jako jediná oficiální v roce 1933.

Hynek Jakub Heger

Pvrní český těsnopisec, převedl Gabelsbergerovu soustavu do češtiny. Svou činnost zahájil v Praze v r. 1844.

František Gába

Autor první původní soustavy českého těsnopisu.

Josef Dürich

Snažil se o soustavu všeslovanského těsnopisu.

Svojmír Mikulík

Spoluautor původní československé těsnopisné soustavy Heroutovy-Mikulíkovy, která byla přijata v r. 1921 a používá se dodnes.

Alois Herout

Též spoluautor původní československé těsnopisné soustavy Heroutovy-Mikulíkovy, která je v ČR oficiální soustavou.

Karel Matoušek

Spolu s Milošem Matulou vytvořili velmi silné krácení, tzv. krácení II. stupně, které bylo publikováno v r. 1952.

Miloš Matula

Spoluautor silného krácení II. stupně soustavy HM, v r. 1947 se připojil ke Karlovi Matouškovi při tvorbě tohoto krácení.

Historie českého a slovenského těsnopisu

První zprávy o těsnopise

Jako první z Čechů se zmiňuje o existenci tajného a rychlopisného písma v Anglii ve své latinsky psané zprávě z Londýna Jan Amos Komenský v r. 1641. Asi málokdo ví, že Komenský byl vedle návrhu na jednotný mezinárodní dorozumívací jazyk také autorem skici těsnopisné soustavy pro tento jazyk, ve které využíval bodů, přímek a křivek.

Z Anglie se těsnopis rozšířil do Francie a mnohem později do Německa. V české literatuře o něm v této době nebyla žádná zpráva, až když ve 30. letech 19. století došlo k velkému předělu v českém národním životě (ústup feudalismu, nástup měšťanstva a stavu selského, vrchol národního obrození) a český národ zejména v období 1848 začal žít silně politicky, byly dány předpoklady k tomu, aby "okřídlené písmo" zapustilo kořeny i v českých zemích.

V r. 1834 vyšlo v Mnichově Gabelsbergerovo dílo a pod vlivem této události publikoval téhož roku Jan Dalibor Kopecký v pražském časopise Květy stručné pojednání a poučení o těsnopise všeobecně a o soustavě Gabelsbergerově. Závěrem vyslovil přání, aby také k nám "kvítko to zahraničné" bylo přeneseno a u nás pěstováno.


Hynek Jakub Heger, první český těsnopisec

Hynek Jakub Heger se narodil dne 5. července 1808 v Poličce na Českomoravské vysočině. Vysokoškolská právnická studia konal ve Vídni, která se stala jeho trvalým působištěm. Avšak záhy více než právnické studium ho zaujal těsnopis. Nejprve se zabýval soustavami geometrickými. V r. 1839 se dověděl o soustavě Gabelsbergerově a studoval ji a propagoval ji svou činností publikační, učitelskou i činností praktického stenografa.


V r. 1844 přišel z Vídně do Prahy, kde zahájil přednášky o těsnopise na universitní půdě. Přednášky se týkaly ze začátku těsnopisu německého, tedy původní soustavy Gabelsbergerovy, a později - poté, co ji převedl do češtiny - i českého.

Jako zanícený vlastenec usiloval o to, aby s těsnopisem seznámil své krajany a své poznatky shrnul ve spisu Soustava českoslovanského těsnorychlopisu. Dílo mělo vyjít v r. 1851 ve Vídni, ale pro jeho předčasný skon byly vydavatelské práce zastaveny a rukopis - později vzácný svazek archivu Státního ústavu těsnopisného - koupil v r. 1867 od mnichovského nakladatele za 25 zlatých pražský těsnopisný spolek.


Heger se jako první pokoušel přizpůsobit soustavu Gabelsbergerovu čtyřem slovanským jazykům - český, polský, ilyrský (jihoslovanský) a ruský. Tato slovanská idea vystupuje do popředí v díle nazvaném Krátké zavedení k těsno- čili rychopisu pro 4 hlavní jazyky slovanské (1849). Uvádí zde i těsnopisnou abecedu pro uvedené 4 slovanské jazyky a ukázky psaní stejně znějících nebo podobných slovanských slov.

Učil těsnopisu 16 let a počet jeho posluchačů se odhaduje na několik set. Byli to především žáci zamýšlející používat získané stenografické zručnosti v tisku či v jiných odvětvích veřejného života. Byl také pověřen vytvořením stenografické kanceláře rakouského konstitučního parlamentu v r. 1848. Po vypuknutí revolučního hnutí dne 6. listopadu 1848 přenesl konstituční sněm své práce do moravského města Kroměříže. Kroměřížská idyla však netrvala dlouho, neboť konstituční sněm byl 6. března 1849 rozpuštěn. Po opětném zavedení absolutismu byla vzata existenční možnost stenografické kanceláři, která po necelých 8 měsících skončila svou činnost. Její členové se obrátili k jiným povoláním. Nastoupilo desetiletí Bachova policejního režimu a přísné tiskové cenzury. Těsnopisná teorie neměla možnost nějakého ověřování praxí, ruch na těsnopisném poli ustal. Jeho pracovníci se uzavřeli do sebe a připravovali se na budoucí úkoly - vytvoření samostatné soustavy českého těsnopisu.

Hynek Jakub Heger zemřel dne 11. května 1854 v necelých 46 letech. Jeho ostatky byly dodatečně uloženy na ústředním hřbitově v oddělení "mužů historicky slavných" ve Vídni. Jako první průkopník českého těsnopisu mu obětoval všechny své síly i svou kariéru, žil v nuzných poměrech. Jeho působení slouží dodnes nejen československým, nýbrž i zahraničním těsnopiscům jako příklad píle, obětavosti a stenografického nadšení.

František Gába, autor první původní soustavy českého těsnopisu

František Gába byl Hegrovým žákem na kroměřížském gymnáziu a později se stal duchovním. Vypracoval první původní soustavu českého těsnopisu, a kromě toho se projevil jako zakladatel myšlenky slovanského těsnopisu a svým dílem ovlivnil příští české těsnopisce.

Při tvorbě českého těsnopisu (1850-59) dospěl k závěru, že vyžaduje jinou abecedu, než má němčina. Poznal, že Gabelsberger při budování své soustavy vycházel ze zásad německého jazyka a přihlížel k frekvenci a skladnosti německých hlásek. Po jeho vzoru vyšetřoval také každé slovo, které části jsou podstatné a které vedlejší, snažil se, aby písmena byla svou podobou "obrazem zvuku", a z toho vyplývalo, že zvukově podobné hlásky měly i podobné znaky (fyziologický princip). Grafický materiál přejal od Gabelsbergera.


V r. 1861 předložil svůj návrh porotě, nebyl však přijat. Jeho práce byla oceněna až v 80. letech 19. století novou těsnopisnou generací, kdy do všeho kulturního života, i do těsnopisu, pronikalo hledisko slovanské.

Založení pražského těsnopisného spolku a jeho časopisu

Úpadek státních financí a řada jiných katastrof přivodily pád Bachova absolutismu v r. 1859. V českých zemích začaly být kladeny základy k rozvoji moderního průmyslu, česká buržoazie začínala mohutnět. Jisté uvolnění politických poměrů s sebou přinášelo značný hospodářský rozmach. Český jazyk byl očištěn a vytříben, a stal se předmětem pěstění, úcty a lásky.

Došlo k oživení těsnopisných poměrů a ještě v r. 1859 k založení spolku Gabelsberger Stenographenverein, který se stal nositelem těsnopisného života na řadu příštích desítek let. Předsedou byl zvolen Jindřich Fügner, místopředsedou Šimon Bleyer. Zpočátku pěstoval spolek jen těsnopis německý, ale od r. 1861, kdy se měl poprvé uplatnit český těsnopis v souvislosti se svoláním sněmu českého, byl ustaven odbor pro český těsnopis. V r. 1962, kdy Bleyer nebyl zvolen ani do výboru spolku, 18 německých členů včetně Bleyera vystoupilo ze spolku a založili samostatný německý spolek.

Spolek vydával Měsíčník Pražského spolku stenografů. Od r. 1867 německá a česká část vycházely samostatně. V r. 1871 oba časopisy spolku na přechodnou dobu zanikly.

Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy

Protože Hegrův převod neuspokojoval požadavky stenografické praxe, v r. 1861 vedení spolku vypsalo konkurs na nejlepší český převod, který se objevil v prvním čísle Národních listů, které právě tehdy začaly vycházet jako první český deník. Byla zvolena pětičlenná komise, jejíž předsedou nebyl sice stenograf, ale přítel těsnopisu a muž světového vědeckého jména, fyziolog Jan Evangelista Purkyně. Komise dospěla k závěru, že žádná z podaných prací nevyhovuje zásadám stanoveným soutěží. Např. na Gábově práci se jim nelíbily odchylky od Gabelsbergerových znaků a považovali je za "naprosto nechvalné".

Potřeba českého těsnopisu však byla naléhavá, volala po něm výuka i praxe, zemský sněm český i moravský zasedaly již téměř rok. Proto v r. 1862 byl ustaven sedmičlenný sbor, který měl pořídit vyhovující převod. Na Nový rok 1863 vyšla publikace, která nesla název "Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, sestavený od sboru sedmi členů pražského spolku stenografů". Autografii provedl dr. Brzobohatý.

Sice přihlédli k některým zvláštnostem českého jazyka, ale odchylek bylo málo, protože veřejné poměry žádaly co největší shody v těsnopise českém i německém. Nejzávažnějším zásahem bylo, že vyměnili znaky pro "g" (v němčině časté, ale v češtině řídké) a "p". Naproti tomu měkčení, charakteristický prvek češtiny a jazyků slovanských vůbec, rozeznávali pouze u "di, ti, ň a ř".

Ukázka těsnopisu českého dle soustavy Gabelsbergerovy:


Převod sklidil obrovskou kritiku v německých odborných časopisech (zejm. od jihlavského rodáka Jindřicha Noë). Kritikům byla solí v očích záměna písmen g a p. Autorům se vytýkalo zneužití Gabelsbergerova jména, což mělo za následek, že v titulu druhého vydání (1864) bylo vynecháno jeho jméno. V tomto vydání bylo již propracováno větné krácení Leopoldem Bauerem. Třetí vydání (1871) neslo opět Gabelsbergerovo jméno a tímto vydáním byl Těsnopis český ustálen a později byl měněn pouze minimálně, až do r. 1921.

Jan Bareš, hlasatel myšlenky těsnopisu všeslovanského

Převod Gabelsbergerovy soustavy se v praxi osvědčil a uplatňoval, myšlenka původní české těsnopisné soustavy však nezanikla. V r. 1864 vydal Jan Bareš Základy slovanského rychlopisu. Zdůrazňoval, že má-li být těsnopisné umění dokonalé, musí být pro každý jazyk zvláštní. Na rozdíl od Gáby, který usiloval o soustavu, kterou by bylo možno převést do ostatních slovanských jazyků, byl přesvědčen, že slovanské jazyky mají tolik společného, že je možná jediná těsnopisná soustava pro všechny.

Ve své soustavě souhlásky psal směrem dolů, samohlásky vlasovkami taženými vzhůru, pro měkkost použil zesílení, rozlišoval i délku samohlásek.


Problémem bylo, že neměl potřebné znalosti slovanských jazyků a chyběly mu praktické zkušenosti rychlopisné. Některé hlásky byly duplicitní, triplicitní, jeho soustava plýtvala grafickým materiálem na gramatické jevy, které ani nemusely být značeny. Pražský spolek jeho návrh zamítl.

Ani Gába, ani Bareš tedy se svým úsilím o původní soustavu nepronikli. Doba jim tehdy nebyla příznivá, neboť čeští těsnopisci byli plni obdivu pro dílo Gabelsbergerovo. Byli však prvními průkopníky, kteří oznamovali počátky velkého úsilí v našem těsnopise.

Český těsnopis v 70. letech 19. století

Na začátku 70. let 19. století došlo v těsnopisném životě nejprve k určité stagnaci. Bylo to poté, co v r. 1871 Vídeň nevyšla vstříc ani nejzákladnějším českým požadavkům, na české straně to vyvolalo pasivní odpor a vláda na to odpověděla přísnou cenzurou tisku a žalářováním redaktorů. V témže roce zanikl i časopis spolku Měsíčník. Teprve v r. 1873 začal spolek vydávat nový časopis pod názvem Těsnopisné listy. V r. 1876 vyšla jako první česká těsnopisná kniha schválena ministerstvem Česká čítanka těsnopisná od J. O. Pražáka. Stala se důležitou pomůckou při těsnopisné výuce.

Po pádu Auerspergovy vlády, jednoho z nejreakčnějších kabinetů vídeňských, v r. 1879 zástupci české buržoazie po 16leté nepřítomnosti vstoupili do Říšské rady. V r. 1880 byla zavedena rovnoprávnost češtiny a němčiny v úřadování a to otevřelo brány houževnatému úsilí a jazykovému boji.

Počátky těsnopisného hnutí na Slovensku

Určité politické uvolnění po r. 1861 povzbudilo i politický a kulturní život na Slovensku. Na sklonku 60. let 19. století byla otevřena 3 slovenská gymnasia.

V této době publikoval Emil Černý svůj převod Gabelsbergerovy soustavy v Letopise Matice slovenskej v r. 1868 pod názvem Nástin slovenského těsnopisu. Za vzor mu sloužilo druhé vydání Těsnopisu českého (z r. 1864), ale např. slovenské "o" psal prodlouženým tvarem (v soustavě Heroutově-Mikulíkově konc. "-smus"), "ou" prodlouženým tvarem pro "u".


V první polovině 70. let byl však slovenský kulturní a národní život těžce potlačen, slovenské střední školy byly zrušeny, Matica slovenská byla v r. 1875 rozpuštěna. V uherském sněmu nebyl ani jediný poslanec Slovák, takže Černého převod se nemohl uplatnit ani ve výuce, ani v praxi.

Emil Černý, původem Čech, byl středoškolským proesorem latiny a řečtiny na banskobystrickém gymnasiu, které však v r. 1868 musel opustit pro své národně slovenské cítění a vystupování, načež se stal profesorem v ruské Malé Lublance. Jeho jméno je zapsáno do dějin těsnopisu nejen jako prvního autora slovenského těsnopisu, nýbrž také jako čelného propagátora stenografického písma v Rusku.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky