O české těsnopisné soustavě

Co je nutné vědět o české těsnopisné soustavě? Jak vznikla, jak se vyvíjela a jaký je její smysl.

Česká těsnopisná soustava vznikla původně z německé Gabelsbergerovy soustavy, která se v Čechách používala přibližně od poloviny 19. století. V roce 1921 se zavedla soustava podle Herouta a Mikulíka, která sice většinu znaků převzala z původní soustavy, ale dala jim jiný význam. Například znak, který v původní soustavě znamenal "d", v nové soustavě znamenal "h".

Soustava HM prošla v roce 1960 reformou, pro studium nejmodernější verze českého těsnopisu jsou tedy vhodné všechny oficiální publikace vydané po tomto roce. I když například já jsem se od začátku paralelně učila i tu starší verzi HM soustavy, a nemyslím si, že by to bylo na škodu - spíše naopak. Zejména když většina zajímavých publikací je z tohoto období. Později ty texty byly už značně monotematické, ať už se jednalo o učebnici či časopis.

Z české HM soustavy byla vypracována i slovenská verze (ta se velice podobá té české), a společný základ mají například i ruský a maďarský těsnopis, i soustavy pro mnohé další jazyky. Ale samozřejmě pro tyto jazyky platí opět, že stejný znak má obvykle jiný význam.

Důvodem je, že těsnopis, aby byl co nejúčinnější, se musí šít na míru každému jazyku. Maďarská soustava má například i takovou zvláštnost oproti české, že se tam vyznačuje i délka samohlásek. Předpokládám, že je to proto, že pro pochopení řeči má délka samohlásek v maďarštině mnohem větší význam, než v češtině. V češtině se například vir, vír i výr píše úplně stejně. Píše se foneticky, tedy tak, jak to člověk slyší (např. zpráva jako "správa", ztráta jako "stráta" a pod.).

V češtině se používá též krácení druhého stupně, což je nástavba na tu základní soustavu. Za tu vděčíme pánům Matouškovi a Matulovi. Byla oficiálně vydána v roce 1952 a aktualizována v roce 1982. Obsahuje tisíce zkratek a znaky mají obvykle jiný význam, než v základní soustavě (např. "fr" v základní soustavě je druhostupňová zkratka pro "náš"). Neexistuje k tomu ani žádná "abeceda", na první pohled se zdá, jako kdyby tam žádná pravidla neexistovala. Je to takové víc intuitivní, pravidla tam však jsou, ale je jich mnohem víc, než při prvostupňovém krácení.

V základní soustavě - i v případě, že se slovo krátí - se čte všechno podle abecedy HM soustavy. Slovo se může krátit např. tak, že se napíše pouze začátek slova, anebo konec, anebo začátek i konec. Navíc poloha konce slova nám dává vodítko o vynechané části slova (např. jestli obsahuje "u" nebo "e" atd.). V druhostupňovém krácení nemusí být jasné, o kterou část slova se jedná. Takže prvostupňové krácení je něco jako křížovka, a druhostupňové spíše jako rébus. Podrobněji o krácení je napsáno v článku Jak se krátí v těsnopisu.

Cílem reformy v r. 1960 bylo, aby byl těsnopis snadno pochopitelný, a aby bylo možno co nejdříve dosáhnout vyšších rychlostí. Aktuální "poreformní " soustava je velmi pohodlná a velmi dobře se učí, takže vůbec není třeba se toho bát. A ta úspora místa a času za to opravdu stojí :-).

Historii českého těsnopisu a přehled českých těsnopisných soustav naleznete na kartě Obyvatelé.