Jak se krátí v těsnopisu

Těsnopisné písmo je již samo o sobě zjednodušené oproti normálnímu písmu, ale existuje několik dalších způsobů, jak lze rychlost zápisu ještě zvýšit.

A to pomocí zkratek a spřežek.

Co se týče samotných těsnopisných písmen, česká těsnopisná soustava je dost přizpůsobená písmenům z latinky, kdy některá písmena se hodně podobají na své "originály" a tudíž jsou velmi lehce zapamatovatelné, avšak napíšete je za zlomek času normálního písmene. Tak např. písmena "m, n, b, v, s" - tu podobnost tam prostě vidíte. Stejně tak i předpony (v-, vy-, od-) jsou velmi dobře vymyšlené, takové intuitivní. Předložky se často píší dohromady se základním slovem, takže i tím se ušetří čas. No a kromě jednotlivých písmen má těsnopis znaky i pro některé skupiny písmen, jako "sk, st", a máme možnost některé hlásky napsat pouze symbolicky změnou velikosti předchozí souhlásky (r, n, l), anebo ztluštěním ("a").

V základní formě slovního krácení se používají tyto metody: buď se napíše jen začátek slova, anebo jen konec slova, anebo začátek i konec. Začátek se píše vždycky na základnu, resp. v normální poloze znaku (např. znak "ml" má základnu posunutou jeden stupeň pod základní linii), konec mimo základnu. Při delších slovech se doporučuje napsat první 2 slabiky a pak tu poslední. Poloha poslední slabiky nám naznačí, co je ve vynechané části. Např. pokud je tam "u", zbytek slova se napíše pod základnu. Pokud je ve vynechané části "e", konec slova se napíše půl stupně pod základnu. V ostatních případech se konec slova píše jeden stupeň nad základnu. Pokud začátek slova obsahuje "u" (např. slovo "budovat"), konec slova můžeme připojit plynule, jakoby se nic nedělo. A tak vznikne z budování "buní", a "budovatelské úspěchy" = "buchi". Stejné slovo můžete krátit různými způsoby, a tak slovo budování můžete napsat také podle pravidla konec slova 1 stupeň nad základnou, takže "bu" na základně a "oní" nad základnou. Části slova s "v" se zjednodušují, takže "-ování" je "-oní", "-ovat" se píše jako "-ot". "V" se často vynechává, např. i slovo "děvče" píšeme jako "deče" apod. Shluky souhlásek se také nevypisují, tak např. "skvrna" se píše "sk(v)na", kdy "v" se jen symbolicky naznačí přepisem "na" přes znak "sk" atd. Úspornost zajišťuje také fonetické psaní, takže "větší" nevypisujeme po hláskách, ale napíšeme "věčí".

Rozeznáváme zkratky základní (povinné), které by měl znát každý těsnopisec a tato slova krátit. Seznámí se s nimi už v základním kurzu. Pak jsou zkratky doporučené, kterých jsou plné různé těsnopisné slovníky. A nakonec zkratky improvizované, protože je mnoho slov, které člověk nemá nacvičené a potřebuje zaimprovizovat. Mnoho pevných zkratek si také člověk vytváří sám a používá je jako své vlastní individuální zkratky.

Někdy spojujeme i několik slov dohromady, a to buď tak, že napíšeme z každého slova začátek ("minulý rok" = "mir"), anebo z prvního slova začátek a z druhého konec ("Česká republika" = "č(u)ka" - "u" pouze symbolicky).

A ještě další a další metody, které nám umožní zkrátit dobu napsání daného slova. Ideální je, když napsání slova trvá kratší dobu, než jeho vyřčení :-). Ale v zásadě až na nějaké výjimky platí vždycky to, že co je napsáno, tak se to čte, i když je to zkrácené. V podstatě jakási křížovka. Musíte samozřejmě znát kontext, protože i u křížovky potřebujete nápovědu, jinak byste chybějící část slova nemuseli napsat správně.

Jinak je tomu u druhostupňového krácení. Druhostupňové krácení (moje oblíbené :-)) nabízí ještě další možnosti krácení, např. změna velikosti může naznačovat, že ve slovu se daná hláska opakuje, ale může naznačovat i určitou pádovou koncovku. Také ztluštění nemusí vždycky znamenat přítomnost samohlásky "a", ale např. tak můžeme vyznačit množné číslo, anebo i nějakou pádovou koncovku. Zalomení nemusí znamenat měkčení, ale třeba koncovku příslovce. Někdy se hlásky ve slovu úplně přehážou, když se to tak rychleji napíše, a někdy zkratka neobsahuje nic ze slova, které jsme tou zkratkou napsali, jen se použije nějaký znak, který je krátký a jinak by zůstal nevyužitý. A tak dále.

Pro pokročilejší způsoby krácení je ale třeba dobře ovládat nejdříve základní způsoby. Některé zkratky - povahou druhostupňové - se "adoptovaly" i do základního krácení, u slov, které jsou velmi časté a nenašla se vhodnější prvostupňová zkratka (např. "některý", "několik").